Radomil Hill, český podnikatel, zdědil po otci malý lihovar z roku 1920 a rozhodl se, že s návratem na trh začnou produkovat absinthe. Prohlásil, že založil svůj nový produkt na starém rodinném receptu a že lihovar vyráběl absint už před komunistickou okupací. Hillův “absinth” byl agresivně uveden na trh ve Velké Británii ve spojitosti s tzv. “Bohemian absinth” rituálem, který spočívá v namočení kostky cukru v absinthu, jejím zapálení a zamícháním vzniklého karamelu ve sklenici. Tvrdili, že jde o historickou alternativou k tradičnímu francouzskému rituálu. Ve skutečnosti rituál vznikl v Praze počátkem 90. let. Je politováníhodné, že se tato parodie skutečného absintového rituálu stala světoznámá skrz populární filmy, jako byl Luhrmanův Moulin Rogue, či Z pekla od bratrů Hudheových.

Na počátku 20. století bylo běžnou praxí jednotlivých palíren, že v široké škále místních značek se objevovaly známé nápoje pro lokální trh a používání v koktejlech. Byly to často pouze hrubé napodobeniny originálů vyrobené z nakoupených esencí. Takže takový lihovar mohl vyrobit curacao, crème de menthe, kirschwasser, Chartreuse, anýzovku, Grand Marnier atd. Je možné, že to dělal i Hill a nějaký druh absintu, či absintové náhrady byl zahrnutý v jejich nabídce. Ceník rakouského lihovaru z roku 1930, který zahrnuje “Absynth” je znám a absintové náhrady byly vyráběny 50. letech i v USA, Velké Británii a Dánsku.

Nicméně neexistují žádné pádné důkazy existence českého absintu vyrobeného před rokem 1990. Žádné ceníky, katalogy, lahve, plakáty, faktury, nic. Zdá se, že by něco takového bylo předloženo, pokud by to existovalo. Mezi jediné stopy patří asi tři historické etikety českého absintu, mezi které patří absinthe od Josefa Archleba z Dobrušky – mimochodem krásná a téměř dokonalá kopie původní Pernod Fils etikety.

Dá se tedy říct, že neexistuje rozšířená česká “absintová tradice” před zahájením produktů Hills. O tom, zda absinthe, či rádoby absinth existoval v Čechách i před rokem 1990 se pouze spekuluje. Bez ohledu na to všechno prodej modro-zeleného Hillova absinthu během roku 1990 vzlétl. Zejména pak ve Velké Británii, kde inovativní reklamní kampaň udělala z absintu “must have” alkohol v známých nočních klubech a barech.Ostatní čeští i zahraniční výrobci následovali příkladu a dnes je tento druh “absinthu” produkován mnoha výrobci z Německa a východní Evropy. Někteří prodávali svůj nápoj poctivě jako absintovou náhražku, jiní jej opředli sítí pověr a fám, které z něj udělaly halucinogenní drogu či afrodiziakum.

Obchodní úspěch Hilla a jeho následovníku měl neočekávaný pozitivní vedlejší efekt: pomalého znovuzrození francouzského a švýcarského absintového průmyslu. V roce 1988 přijala EU úroveň povoleného maximální množství thujonu o 10 mg/l v absintech a 35 mg/l v alkoholech typu bitter (což fakticky také zahrnuje většinu absintů). To bylo následováno celkovou liberalizací dalších omezujících předpisů ve Francii a Švýcarsku. Nyní tam existuje značný počet absintových výrobců. Bohužel mnoho z nich vyrábí absint pochybných kvalit – některé jsou opakem toho, co by měly být a postrádají tradiční bylinné ingredience.

V roce 2007, během uvolnění zákazu absintu v USA, vstoupilo v platnost, že destiláty s méně než 10 ppm thujonu mohou být považovány za “bez-thujonové” a tak lze použít název absinthe. 10 ppm je v podstatě na podobné úrovni 10mg /l standardu EU. V USA jsou uplatňovány přísnější předpisy o označování a absinty s více než 10 mg, ale méně než 35 mg thujonu, které jsou legální v EU, jsou tam zakázány.

V České republice, zemi tak nechvalně známé svými „bohémskými“ a v zahraničí tak opovrhovanými absinty se situace silně zlepšuje. Absintovou obnovu má na svědomí lihovar Žufánek, který svými třemi absinty – St. Antoine, La Grenouille a L’Ancienne stojí za prvním úspěchem českých absintů na náročném zahraničním trhu.

Absint je destilovaný produkt. Nikdo není schopen vyrobit ani něco z daleka blížícího se absintu bez destilace. Máčení ječmene ve vodce z ní taky neudělá whisky. Nikdy nic takového nebude chutnat jako absint a ani to nebude absint. Vše co tím člověk provede, je přetvoření lahve poměrně dobrého alkoholu v nechutně hořký a odporný odpad.

Pastis není absint bez pelyňku. Přidáním pelyňkové esence do pastisu se nezmění v absint. Neředěný pelyňkový olej je navíc potenciálně velmi nebezpečná látka a jeho konzumace může vést k závažnému selhání ledvin. Doporučení tedy zní ruce od toho pryč.

V krátkosti, pokud nemáte přístup k destilační koloně a kvalitním bylinám, není fyzicky ani chemicky možné vyrobit cokoli alespoň vzdáleně připomínající kvalitní absint.

Většina civilizovaných zemí (včetně České Republiky) nedovoluje její užívání bez řádné licence od úřadů. Nechceme tedy ani podporovat ani diskutovat o nelegální výrobě absintu.

Je lepší na celou myšlenku samovýroby absintu zapomenout.

Kvalitní absint má velmi jemnou a příjemnou hořkost, která je zcela jistě menší než u kteréhokoli průměrného piva.

Pelyněk je bezesporu druhou nejvíce hořkou bylinou na světě (po routě), ale právě ty hořké složky jsou z dobrého absintu vyloučeny destilací a ponechána je jen jeho intenzivní vůně.

Představa o kavárnách, v nichž si Francouzi sypou neustále cukr do skleničky, aby přerazili příšernou hořkost absintu, je způsobena nevědomostí lidí, kteří v životě pravý absint neokusili a zakládají svůj předpoklad o hořkosti právě na tom, že se při jeho výrobě využívá pelyňku.

Lidé 19. století měli daleko sladší jazyk, než my máme dnes a i přes to, mnoho z nich pilo absint bez přidávání sebemenšího množství cukru.

Absint hoří skoro stejně dobře jako benzín. Když budu citovat absintového historika Benoita Noela, je „rituál“ s ohněm naprosto buranským pokusem o sloučení neslučitelného, vzniknuvší v 90. letech 20. století v České Republice v oparu stejné dávky ignorance, která dala prostor k vzniku takového hnusného patoku, jakým je „absinth“. Záměrem k takovému kroku byl zřejmě pokus o stejný úspěch, jako měla hořící sambuca na konci 80. let minulého století.

V souhrnu, jak vědí čeští producenti málo o výrobě absintu, tak málo vědí i o jeho přípravě. Dali tak vzniknout své vlastní „tradici“. Bohužel nezůstal tento postup pouze v českých luzích a hájích.  Film „Z pekla“, ve kterém inspektor Aberline (hraný Johhny Deppem) nechává svůj cukr nejen hořet, ale míchá absint společně dávkou Laudana (roztok opia rozpuštěného v alkoholu), dal tomuto nechutnému stylu přípravy světovou reklamu a věhlas.

NIKDY nezapalujte nad sklenici svého absintu cukr nebo budete za burana.

Výraz absinth (všimněme si chybějícího „e“) je východoevropské regionální označení pro absinthe se vznikem v České republice!

Tento zkrácený název je dnes už běžně znám jako známka podřadného produktu. Ne, že by vše, co je v Čechách vyrobeno, bylo automaticky špatné, ale je to právě u nás v České republice, kde je nejvyšší koncentrace těchto špatných absintů – a pokud hovořím o špatném absintu, tak opravdu myslím velmi, ale velmi špatný „absinth“.

S tímto označením přišel na trh český likérník pan Hill (se svým Hill‘s Absinth). Tvůrce této parodie na pravý absint zjevně ani netušil, co to pravý absint je, jelikož nedodržel nic, co je pro tento nápoj klíčové a tak ho připravil jako likér – tedy smícháním lihu, aromat, cukru a potravinářského barviva.

Zajisté nevycházel z absolutně žádného historického receptu nebo postupu výroby. A výsledek? Hill‘s Absinth, jako velmi špatný a chabý produkt s žádnou špetkou náznaku po opravdovém absintu a chutí, připomínající spíše vysokoprocentní ústní vodu.

Bohužel, tohoto se chytli i další východoevropští výrobci a převzali nejen název, ale i styl výroby. Není tak žádným zázrakem, že tuto parodii na pravý absint, můžeme v obchodech nalézt v bizarních barvách, příšerných lahvích a s webovými stránkami výrobce, hovořících o historických pramenech („používáme originální 200 let starou švýcarskou recepturu), vědě („náš absint obsahuje obrovská množství thujonu a přinese Vám tak halucinace“) a tradici („řekneme Vám, jak ho zapálit“).

Abychom to trochu zkrátili, „absinth“ není pouze jiné značení, ale jedná se o absolutně odlišný produkt, který je velmi často podřadně vyráběn a může z dlouhodobého hlediska velmi špatně narušit dobrou pověst pravého absintu.

Určitě je velmi vhodné se takovýmto produktům vyhnout velkým obloukem.

Pokud tedy v českém textu mluvíme o absinthe, tak používáme český tvar absint (absintu, absintovému) a ne absinth, absintový, absinthovému.

Všechny žerty stranou. Někteří lidé tvrdí, že v nich absint vyvolává i vedlejší účinky. Vedlejšími účinky nyní míníme jiné, než ty způsobené obsahem alkoholu. Jedná se o stav tak zvané čisté opilosti. Je to zkušenost, která není jednoduchá vyjádřit slovy. Tento jev je popisován, jako jemný, povznášející stav opilosti, který nepřichází najednou jako blesk z čistého nebe, ale postupně. Někteří lidé tvrdí, že absint zvýrazňuje jejich sny.

Mnoho ostatních konzumentů však nemůže nic z tohoto potvrdit a nepociťují nic jiného než stav, kterého lze dosáhnout pitím jakéhokoliv vysoko procentního alkoholu.

V dnešní době je velmi snadné podlehnout falešnému mýtu o halucinogenním účinku absintu. Tomuto mýtu dali vznik lidé, kteří jsou naprostými neinformovanými hlupáky anebo těmi, kteří sice tvrdí, že měli halucinace, ale jak se později prokázalo, byly způsobené přítomností jiné látky v těle. Absint neobsahuje absolutně žádné psychoaktivní složky (v porovnání s LSD, THC a dalšími).

Po požití absintu můžete klidně absolvovat test na drogy (samozřejmě úspěšně), za předpokladu, že test není postaven na vyhledání látek, z kterých se absint vyrábí. Ten je však vyráběn z naprosto legálně dostupných surovin, takže se opět není čeho bát. Pokud byste přece jen přes test na drogy neprošli, není chyba v absintu, ale v nekompetentnosti toho, kdo vás testuje.

Je možné nalézt bohaté popisy halucinogenních zážitků (polibků múz) způsobených pitím absintu v literatuře 19. století. Z valné většiny se jedná o díla básníků a ti jak známo mají sklony k zveličování. Existují i ódy na božské vlastnosti whisky a piva. Také existují tisíce a tisíce básní o víně. Jistě chápete, kam tím míříme.