Absintový rituál
Již od svého počátku bylo pití absintu spojeno s rituálem, který mu dodával výjimečnosti, přitažlivosti a dostupnosti pro široké masy. Absintový rituál vždy patřil k nejpečlivěji připravovaným alkoholovým rituálům a jeho postup dodržoval i nejobyčejnější piják v té nejzapadlejší putyce.
Klasický absintový rituál tvoří následující postup.
Do sklenice nalijeme obvykle 4cl absintu. Přes hrany sklenice položíme speciální perforovanou absintovou lžíci, na ni položíme kostku cukru a velice pomalým kapáním ledové vody na kostku začneme absint ředit. Ředěním se po chvilce začne ode dna sklenice vytvářet zákal, takzvaný louche (čti lůš) efekt. Ten mají na svědomí silice anýzu a fenyklu, které jsou rozpustné v alkoholu, ale nerozpustné ve vodě. Jejich srážení připomíná tanec a je na pohled velice efektní. Mléčný zákal pomalu postupuje k hladině a po správném naředění změní původní barvu absintu na mléčně bílou. Většinou se používá tři až pěti dílů vody na jeden díl absintu takže v kombinaci 4cl absintu získáte téměř dvoudecovou sklenici lahodného nápoje.
Ředění není samoúčelné a má své opodstatnění. Silně alkoholický absinthe (53% – 72%) totiž nebyl zamýšlen jako nápoj přímé konzumace, teprve až ředěním dochází k rozkvětu aromatických a chuťových látek, které jsou v absintu jinak skryty. Důležité je i použití ledové (ne vlažné) vody, která se do sklenice přidává většinou z karafy nebo absintové fontány. Až ve správně naředěném absintu je totiž jeho kouzlo, lahodnost, hebkost a svěžest!
Zapojení kostky cukru do absintového rituálu je čistě na osobní preferenci konzumenta. Dříve měli konzumenti mnohem „sladší“ jazyk a proto se cukr používal zcela výhradně. Cukr totiž pomůže jemně zlepšit bylinný profil a zakulatit chuť.
Poznámky k technice.
Absintový rituál je důležitou součástí fascinace absintem. Žádný jiný nápoj není spojený s tak opatrným obřadem, který dodává absintu jeho kouzlo. Ze všech historických důkazů vyplývá, že pomalá a pečlivá příprava se dodržovala ve všech barech a kavárnách. Nebylo neobvyklé, když se nad jednou sklenicí absintu sedělo celou hodinu. Absinthe se totiž nejen pomalu připravuje, ale i pomalu popíjí, v podstatě usrkuje.
Voda, kterou absinthe ředíme musí být ledově studená. K tomu sloužily absintové fontány a karafy, do kterých se sypal led, který udržoval vodu ledovou. Paradoxně se nikdy led nedával přímo do samotné sklenice s absintem. Cílem bylo naředit sklenici tak studenou vodou, jak jen to bylo možné a během usrkávání nechat absinthe zteplat na pokojovou teplotu.
Je nezbytné přidávat vodu co nejpomaleji to jde, ideálně po kapkách zejména na samém začátku, kdy se začíná rozvíjet louche.
Existují pro to dva důvody: dovolí vám to obdivovat postupnou změnu barvy absintu a umožní to aromatickým látkám rozvinout svou komplexnost a intenzitu (technická poznámka: každá z obsažených bylinných silic se rozpouští při jiné intenzitě naředění a k jejich rozpouštění dochází postupně. Čicháním můžete tedy identifikovat jednotlivě rozvíjející se vůně, kdežto přidáním celého objemu vody najednou se o toto rozvíjení vůní připravíte).